Na čekání.

Alois Škampa

Na čekání.
Mha stříbrná se chvěje v poli, a rosou vlhne šat i zbraň, šum října táhne po vůkolí a chladem dýchá na tvou skráň. A marně bloudě v pustých lánech dlíš náhle v cípu strniště, kde od večera po cikánech se čerstvé jeví ohniště. Dým slabě vstoupá k nebi z něho nad žhavým ještě popelem jak vzpomínka snu vzdáleného, jenž hasne zticha pod čelem... Hle, vyhnanci tu v noci spali, jež nesmí v sobě hostit ves! Kde jsou teď; kam se odebrali; čí zrak je najde v dáli dnes? Ach, znikli tak, jak běhy dropa kdes v dálky stepích černavých, a co tu zřít – jen po nich stopa – tak smutná, jak ten osud jich! 9