Věrní.

Alois Škampa

Věrní.
Těsněj’, než bratry z jedné rodiny cit krve poutá k životnímu svazku – dvě srdce mladá pohled jediný jak divem sloučí v nerozdílnou lásku! Zde v davu lidí bezcitných jak led když duše slabá potká duši silnou – což divu při tom, že se sblíží hned, a jako sestry něžně k sobě přilnou? Ó, nech i zlobně rozmar osudu kraj světa širý od sebe je vzdálí – přec ve slastech, i trpkém ve trudu let křídel jich je důvěrný a stálý. A řadou let, když obě pochopí, proč Bůh jim určil světem jíti spolu – tu jsou jak hráz, již prostřed potopy se darmo snaží srazit vlny dolů! Neb kdož se sešli takto bezděky – před vůlí těch i čas i prostor mizí, ti milovat se musí na věky, a pro jich lásku smrť je pojem cizí. 62