Sokolská.
Od pradávna v české zemi
lev má soků několik,
ale mezi nimi všemi
junákem je – sokolík!
Volně lítá, podle chuti,
pýchu nosí na peruti,
s bratrů láme tíhu pout,
by s ním mohli k spáse plout!
Ať je bouř a nepohoda –
on má nad ně síly víc,
a jak dobrý vojevoda
slabé vede cíli vstříc:
nad chmury a mraky stmělé
tíhnou jeho zraky směle
v ráno plné lahody –
ku červánkům svobody!
Lve náš, buď se ze své dumy!
Jitro plá už dokola,
nad hlavou ti v pozdrav šumí
nadšený let sokola;
ze prachu zas pod ním vstává
stará naše moc a sláva,
vše, co s tebou zašlo spat –
jdi s ním za nás bojovat!
84
Fügnera a Tyrše děti
půjdou za tvým praporem,
nedají se zadržeti
ani pekel odporem,
vítězně až jako bratři
v zaslíbené zemi spatří
cíl svůj mezi národy:
zlaté slunce svobody!
85