Dvě černá slunce.

Alois Škampa

Dvě černá slunce znám jež rovně planou za dne(J6f) i večer líbezným než uzavrou se snem(J6m) však očím hvězdářů je spatřit není snadné(J6f) těch sluncí dvojice má za svůj domov zem(J6m) Ó darmo blázínku bys pátral po nebesích(J6f) kde zlatých stálic roj se kmitá oblohou(J6m) ne černá slunce ta spíš najdeš v zimních plesích(J6f) kde hladké parkety nám víří pod nohou(J6m) když večer Besedy se slaví na Žofíně(J6f) a rythmus valčíku zní křepce do kola(J6m) tam jistě slunce má též krouží davem síně(J6f) a v ohni rozkoše jich temno plápolá(J6m) Ó zraky čarovné jež drahou mého žití(J6f) se stále míháte jak lampy přede mnou(J6m) kdo z lidí na světě by mohl rozluštiti(J6f) změn vašich záhadu tak divně tajemnou(J6m) Já nevím často sám proč zázrak ten se děje(J6f) když do vás pohlížím a byť jen na chvilku(J6m) že svítí vaše tma a paprsk váš mne hřeje(J6f) a na sta křídlatých a hravých andílků(J6m) že vstříc mi vylétá ze svůdné vaší tůně(J6f) kde šero pohádek i žhavý plam je skryt(J6m) mně srdce hladové jen po vás touhou stůně(J6f) a vaším zářením jsem omámen a spit(J6m) Však jindy soumrakem se zastíráte zpola(J6f) a dlouho na blízku pak vídat nesmím vás(J6m) ač každá vzpomínka jen po setkání volá(J6f) a rád bych osvěžil se dojmem vašich krás(J6m) Tu pocit samoty mé vnitro steskem dusí(J6f) i čekám trpěliv a bol svůj zakrývám(J6m) já vím že přijde čas kdy zjevit se zas musí(J6f) mi slastný pohled váš já oči věřím vám(J6m) a šetřím rozpaků i tajemství jež máte(J6f) neb zřel jsem jednou sám váš svědek nemilý(J6m) jak ve svém zátiší se pláčem rozplýváte(J6f) a vím že slze ty se pro mne ronily(J6m) Dvě černá slunce znám jež vábí sladkou mocí(J6f) jak jitro májové kdy vstává ze chmur ven(J6m) v jich lůně zatmívá se hloubka pozdní noci(J6f) však pro mě výminkou tam hárá světlý den(J6m) Jak na mém obzoru se vlídně pousmějí(J6f) hned jaro vykvétá mi v poušti bezcitné(J6m) ach černá slunce ta jsou velké oči její(J6f) zkad povždy naděj zas mi spásou zasvitne(J6m) kdy z číše života můj ret jen hořkost pije(J6f) a s kletbou cynismu se plíží ke mně hřích(J6m) vždy z velkých očí těch mne vítá poesie(J6f) a duše spanilá a čistá jako sníh(J6m) Ó zraky zářivé v něž často tak se dívám(J6f) jak hrdě zdobíte mou krásku nevinnou(J6m) vám pouze k oslavě dnes ještě verše zpívám(J6f) vy pro mne zůstaly jste básní jedinou(J6m) Co v lesních studánek jsem dřímat vídal šeru(J6f) co kouzlem z dalekých mně jiskřívalo hvězd(J6m) to všecko nyní z vás já do svých písní beru(J6f) kdy juž kol v životě tu pro mne podzim jest(J6m) kdy v jasný ideál mi utuchla juž víra(J6f) a smutně ohlédám se po snech mladosti(J6m) teď z vás jen ještě z vás můj dobrý anděl zírá(J6f) a v ret mi navrací zas úsměv radosti(J6m) Dvě černá slunce znám dvě černé dívčí oči(J6f) jež temně blýskají se zpod hedvábných řas(J6m) a kol těch sluncí dvou můj celý svět se točí(J6f) a na nic nemyslím než stále na jich jas(J6m) Vím že jsem jich otrokem však marně bych se vzpouzel(J7f) neb mosty k návratu jsou dávno sřícené(J6m) mně srdce třepotá se v síti jejich kouzel(J6f) ve sladké mrákotě jak ptáče chycené(J6m) leč nechci volnosť již a při setkání s nimi(J6f) se blahem zardívám a ten tam je můj stesk(J6m) ach jako paprslek by šlehnul mlhou zimy(J6f) tak vždy mě proniká jich onyxový lesk(J6m) Ó zraky vítězné já do prachu se skláním(J6f) před září nebeskou té sladké milosti(J6m) jež proudem line z vás vy jste mým požehnáním(J6f) a v jedno splýváte mi s onou bytostí(J6m) jež od mé chudoby se pyšně neodvrací(J6f) leč věrně pobízí mne sdílným pokynem(J6m) bych nikdy neustal zde od svých snah a prací(J6f) ve chvály potlesku a křiku laciném(J6m) než abych dále spěl za stkvoucím ideálem(J6f) jenž u hlav kolébky v mém zasvit osudu(J6m) a čerpal sílu z vás má slunce v boji stálém(J6f) až jednou s cílem tím i vás si dobudu(J6m) Dvě černá slunce znám jsou stejna ve své kráse(J6f) a klobouk Rembrandtův je stínem ukrývá(J6m) v jich vlhku večer spí i ráno zastkvívá se(J6f) a z jejich pohledů se diblík usmívá(J6m) jenž láká šelmovstvím a na jaře i v zimě(J6f) ať žárem léto plá či mží se na podzim(J6m) jich družný paprslek je stálým hostem při mně(J6f) a jaro blažené mi stále kvete s ním(J6m) Dvě černá slunce znám dvě oči jež mi svítí(J6f) v můj osud budoucí jak žhavé uhly tmou(J6m) ne kdyby uhasla já nemohl bych žíti(J6f) já hořem zahynul bych bez těch sluncí dvou(J6m)

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

715. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Do alba. (Josef Václav Sládek)
  2. Ó nespílejte zemi černé. (Berta Mühlsteinová)
  3. NOC. (Karel Hynek Mácha)
  4. 4. Slavěna. (František Palacký)
  5. Večerní. (Jan z Hvězdy)
  6. Hvězda útěchy. (Eliška Krásnohorská)
  7. NOC. (Václav Jaromír Picek)
  8. VII. (Josef Kubelka)
  9. Sen o vlasti. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  10. 147. Víš, kde kraj jest nejkrásnější světa? (František Sušil)