Šumí Labe.

Alois Vojtěch Šmilovský

Šumí Labe dolem, plání jasné slunce k němu zří, s květy hraje jitra vání, vlast se jako panna rdí: po hájích se zpěv rozlívá z kola lepotvárných vil, skalou hýbe píseň živá a duch proudí do všech žil. Na vrchu hrad dřímá starý dávné slávy zbledlý stín, hovořívá s Otakary, kdy sen padá v jezer klín; a kdy v světu luny bílé vodní lilje rozkvétá: o vlasti sen slavné, milé k jasným hvězdám zalétá. Hučí řeky, šumí háje, pyšno pnou se čela hor, srdcem lásky peruť vlaje lásku dýše luh i bor; svadly – svadly věnce slávy, posud bdí však její duch: ode Sněžky do Šumavy věčný vlast mou střeže bůh!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

227. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Varoň. (Antal Stašek)
  2. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Krásný večer. (Eliška Krásnohorská)
  4. 163. Jako jarní vánek, zahrává-li (Eduard Just)
  5. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  6. Zpěv vil nad vodami. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. DOZVUKY. (Otakar Mokrý)
  8. STARÁ POHÁDKA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. V DÁLI. (Jaroslav Goll)
  10. K HOSPODINU. (Václav Jaromír Picek)