Šumí Labe.

Alois Vojtěch Šmilovský

Šumí Labe.
Šumí Labe dolem, plání jasné slunce k němu zří, s květy hraje jitra vání, vlast se jako panna rdí: po hájích se zpěv rozlívá z kola lepotvárných vil, skalou hýbe píseň živá a duch proudí do všech žil. Na vrchu hrad dřímá starý dávné slávy zbledlý stín, hovořívá s Otakary, kdy sen padá v jezer klín; a kdy v světu luny bílé vodní lilje rozkvétá: o vlasti sen slavné, milé k jasným hvězdám zalétá. 22 Hučí řeky, šumí háje, pyšno pnou se čela hor, srdcem lásky peruť vlaje lásku dýše luh i bor; svadly – svadly věnce slávy, posud bdí však její duch: ode Sněžky do Šumavy věčný vlast mou střeže bůh!

Kniha Básně (1874)
Autor Alois Vojtěch Šmilovský