Poslední immortella.
Do země té zahrabali
až na konci hřbitova,
až na konci v smutném koutě,
a přec tvoje sladká duše
lepší místo zasloužila.
* *
*
V záři lampy, hlavou v ruce,
s duchem v nivách AralunuAvalunu
dlel jsem v milé světnici své
a tys přišla, přisedla jsi
a tvých očí vlídné nebe
tázalo se srdce mého,
co dělalo po den dlouhý,
co jsme sebe neviděli?
Dím já: „Báseň skládalo si
a v té básni stojí psáno:
V ráji ňader každé dívce
zakvěte lilie lásky,
a když přijde jinoch pravý
s čarodějným lásky klíčem
a rozevře srdéčko to:
podá mu svou lilii
67
v dar pro kytku života.“ –
Dím tak, vstanu a přivíjím
hlavičku tvou k prsou tísni,
ptám se: „Vykvétá lilie
pro mne ve tvém srdéčku?“
Tiché ano zašeptla jsi
a již plane políbení
první na rtech trnoucích. –
V stříbru luny kráčeli jsme..jsme...
ruka v ruce..ruce... a máj voněl
kol nás lásky lilií....lilií...
* *
*
Padá sníh na růže pěvce;
jako slunce rosu ranní
pije život čaky jeho
a do zraků blahem zňatých
žene horké moky slzí,
a v úrodu sladkých citův
hází ledy, zhoubné ledy...
Kdo nás rozved? Svět či osud,
nebo stíny bludné zimy,
vedravší se v jaro lásky?
Sníh padá na růže pěvce!
Bylas bledá, uplakána,
kdy šel průvod na oddavky,
za to ženich usmíval se....
kněž vás žehnal mrtvým slovem!
68
I já děsnou měl jsem svatbu:
tobě zasnouben byl bídák,
mému srdci žalu jedy.
* *
*
Stínem s tvým ach! potkává se
duch můj často na snů pouti;
jednou chtěl ti k nohám hodit
tvého srdce lilii...
tu jsi děsně zavzlýkala,
rukama jsi zalomila,
očima jsi zaprosila,
a já zase v ňadra schoval
a tam vložil v bolů hloží
zkrvavenou lilii.
Ráno, když jsem probudil se,
zvonili ti umíráčkem;
bylas mrtva – modlil jsem se.
* *
*
Do země tě zakopali
až na konci v smutném koutě...
vidíš, takto zplácí zlý svět,
když mu srdce po vůli jest.
Já však za ubohou lásku
lepší hrob jsem připravil ti.
Hrob ten s sebou v ňadrech nosím,
vysypav jej pomněnkami
a mrtvola duše tvojí
v něm tak měkce uložena
jako dítě v klínu matky.
69
A za šera, v svaté chvíli
hlasem lyry probouzím ji
a jak matka s dítkem drahým
s ní se líbám, s ní se těším,
až mé oko, dávno vyschlé,
jarní lásky vláhou taje.