ZELENÍ SÁM...

Viktor Dyk

Zelení sám a bez cíle. Čím, srdce, čím jsi opilé? Obzory, dálky, širý svět. – Tichounké meze, polní květ. Veliká slova, ruch a hluk. – A konejšivá zeleň luk. Osudy, cíle, úkoly. – A koutek, kde nic nebolí, nebolí marně jdoucí čas, jedinců útisk, útisk ras, nebolí vina tvoje skrytá, nežaluje a nevyčítá. A já jsem šel a šel a šel, na pravo radost, na levo žel. Šel, lehké nohy, lehký cit, na levo velkost, na pravo klid. A já jsem hleděl v zeleň trav, v klid pasoucích se klidně krav, a jak se zatáčela cesta, v daleku zřel jsem věže města, města, jež raní, města, jež znaví, vyssaje srdce jako hlavy. Stesk podivný mne zachvátil. Ještě jsem zpět se obrátil, rákosí rybníku jsem zřel, jenž slunce západem zahořel, ku svahům přitulené chatky a stínů nočních pochod sladký, silnici bílou, alej lip, šepotajících útěchu, slib. Pole jsem viděl rozměklá. A navrátil se do pekla!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

298. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Potoky. (Antonín Sova)
  2. TAJEMSTVÍ BŘEZOVÉHO HÁJE (Antonín Sova)
  3. Podzimní jitro. (Jaroslav Vrchlický)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. Zapadlým krajem. (František Švejda)
  6. SMÍCH KVĚTNOVÉ PŘÍRODY (Antonín Sova)
  7. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  8. ZASE DOMA. (Karel Červinka)
  9. TIBIA CAVA. (František Leubner)
  10. ZÁZRAČNÁ OŽIVENÍ (Antonín Sova)