ZÁZRAČNÁ OŽIVENÍ

Antonín Sova

V samotě opuštěné si zvykl zpívat pták, písčiny oživil člověk a byl tam šťastný přec. Na holé skály se přimknula líska a jalovec. Osamělost mou navštívil jarních bouří mrak, zelenou travou přikryl, oživil znameními dobrých srdcí, abych se dorozuměl s nimi. Proto mne mají lidé i duchové zemní rádi, větrové jako trávu mne objímají a hladí. Zvláště v mém srdci cos travami hrobů provívá, něco tam v hloubce se kolébá, stále co ožívá. Svůdný les byl kdys mé srdce, kam zabloudila před léty dávno moje milá, a tam už dávno leží někde pohřbená, živá však dosud, dosud má bílá ramena, někdy se její hlas ozve a její smích, ze vzlyků jarních dnů, slunných a větrných.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

421. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. Kam rád chodím. (Alois Škampa)
  3. HŘBITOV NA SKÁLE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Touha mládí. (Adolf Heyduk)
  5. TAJEMSTVÍ BŘEZOVÉHO HÁJE (Antonín Sova)
  6. Radostí přetížen jak podepřený strom, (Božena Benešová)
  7. Střevlíci (Stanislav Kostka Neumann)
  8. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  9. Echo z hlubin. (Julius Alois Koráb)
  10. Výletníci se vrací. (Stanislav Kostka Neumann)