HŘBITOV NA SKÁLE.

Adolf Bohuslav Dostal

Vysoko nad řekou na skalním temeni chuchelský hřbitůvek tichý a osamělý, nikdo sem nevejde, nikdo se neosmělí; jakoby zaklet byl do lesní zeleni. Se stromu někdy se větévka sesmekne, šelestně zavíří ve větru suché listí; na tiché kříže se zahlédám se závistí. Srdce se myšlénkám bezmála podřekne. Ticho je v lese, až k obzorům ticho je, jenom má duše tu hovoří k duši země. Hřbitovem tiché jak zpěvy by zněly ke mně. Srdce mé, tady my nenajdem pokoje, tady jsou marny tvé sentimentální touhy. To je jen podzimní variant písně pouhý.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

257. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  2. BOHATÁ NEDĚLE (Antonín Sova)
  3. ÚNOROVÝ DEN (Otakar Theer)
  4. Doma (Stanislav Kostka Neumann)
  5. U LOMU V LESE. (Alois Škampa)
  6. HLASY VEČERNÍ SAMOTY (Antonín Sova)
  7. Před bouří. (Jan Evangelista Nečas)
  8. SAMOTY UTONULÉ V DUŠI. (Karel Červinka)
  9. PODOBIZNA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V samotě. (Alois Škampa)