HŘBITOV NA SKÁLE.

Adolf Bohuslav Dostal

HŘBITOV NA SKÁLE.
Vysoko nad řekou na skalním temeni chuchelský hřbitůvek tichý a osamělý, nikdo sem nevejde, nikdo se neosmělí; jakoby zaklet byl do lesní zeleni. Se stromu někdy se větévka sesmekne, šelestně zavíří ve větru suché listí; na tiché kříže se zahlédám se závistí. Srdce se myšlénkám bezmála podřekne. Ticho je v lese, až k obzorům ticho je, jenom má duše tu hovoří k duši země. Hřbitovem tiché jak zpěvy by zněly ke mně. Srdce mé, tady my nenajdem pokoje, tady jsou marny tvé sentimentální touhy. To je jen podzimní variant písně pouhý. 31