RÁNO V MOŘI.

Adolf Bohuslav Dostal

RÁNO V MOŘI.
Afrodito, vyšlá z bílých krajek moře, moje mladá ženo, vykoupaná v štěstí, Tizian by kdysi Madonny své tvoře pohanskou tvou krásu byl v ně musil vnésti. Z modra šíré vody v slunci zřím tě kvésti, čarovný květ moře vykvetalý spoře, vlny smavé smějí kolem tebe plésti bílé pentle pěny zrůžovělé v zoře. Vystupuješ zvolna, v písku krok se boří, vůně blízkých zahrad v ústrety ti dýše, slunce rozžhaveno nad mou touhou hoří. Ještě se ti s čela vlasem zachyceno políbení moře perlí; ty jdeš tiše, Afrodito bílá, moje mladá ženo! 63