POSLEDNÍ RŮŽE.

Adolf Bohuslav Dostal

POSLEDNÍ RŮŽE.
Ve váse japonské pět růží posledních, a jakby vonělo mi celé léto z nich, to léto slunečné a horké mladou touhoutouhou, a přece vybledlé jen na vzpomínku pouhou. Šly mlhy říjnové a z polí vítr vál, a listí sežloutlé v korunách stromů rval, jen oněch růží pět, dvě bílé a tři rudé, jsou pozdní trofejí, jež uschlá mi tu zbude. A přec, až zabělí se po všech cestách sníh, až chladem zamrazí to do vzpomínek mých, těch růží zemřelá se dávná vůně zbudí, a léta zašlého můj sen, jenž se mi zdál, květ všech mých radostí, jež podzim zas mi vzal, alespoň zdáním přec mi teple zaplá v hrudi. 37