V RADNIČNÍM SKLEPĚ V BRÉMÁCH.

Adolf Bohuslav Dostal

V RADNIČNÍM SKLEPĚ V BRÉMÁCH.
Měsíční světlo pod klenutí zapadá, kde dole šumí rozkypělá nálada, kde chladná zvědavost a samotářské snění cíl stejný nalezly, a hodný závidění. V hluk zpola tlumený zazvoní sklenky třesk, důvěrně za sloupem kmit’ dívčích zraků lesk, krev jaře zpěněná vzduch teple zanítila; v té směsi národů teď jedna duše zbyla. A tiše se stěny, jak v stíny bledá záře, v ten cizí zírá shon tu busta pohádkáře; jí úsměv na rtech hrá, záhadný v oku stín. Co on tu v půlnočním kdys vidění zřel s žasem, už nikdo nepozná; i v kouzlo růže časem střízlivost praktická napředla pavučin. 22