ZASTESKNUTÍ.

Adolf Bohuslav Dostal

ZASTESKNUTÍ.
Můj domku v polích, jak se mi už stýská po samotě v tvých několika zdech, po zahrádce, v niž teď už podzim leh’, a která růží poslední se blýská. A tichý smutek u srdce mne stiská, když vhroužen zrakem v moře pražských střech své duše na dně slyším dlouhý vzdech: můj domku v polích, jak se mi už stýská! Je volno touze pod oblohou volnou, kde z hloubky noci země slyšíš dech a amen šeptat vlastní horký vzdech, kde věčné pravdy k jádru duše prolnou, a žít je snadno, i když smrt je blízká. Můj domku v polích, už se mi tu stýská! 41