V HAVLÍČKOVĚ DOMKU.

Adolf Bohuslav Dostal

V HAVLÍČKOVĚ DOMKU.
Ovlhlý po dešti se Brixen v parách koupá, až k horám dolina je jimi zavřena, z koruny ořechu sem hořká vůně stoupá, a uvnitř vykládá dobrácká stařena. O vetchý okna rám se opřela má žena, kams v dálku ztrativši se vroucím stesknutím, babička mluví jen, a mluví zanícena pro osud neznámý, jejž zná jen citem svým. A v koutech zakletý se smutek volně houpá, v nějž jako nad hrobem pár bílých lístků plá; je klade za obraz krajanská úcta skoupá. A venku v korunách dech větrný jak sténá, stín bílý v okně vstal. Mně v duši napadla květina zlomená, Julie usoužená. 51