NAD ÚMRTNÍM LOŽEM SCHILLEROVÝM.

Adolf Bohuslav Dostal

NAD ÚMRTNÍM LOŽEM SCHILLEROVÝM. – PANU JAROSLAVU VRCHLICKÉMU. –
Uctivé ticho ve světnici, a každý krok je stlumený: ten starý portrét s bledou lící tam v loži je tak studený! Vše jako bylo, jak tu stálo, když velký duch se k hvězdám zdvih’, jen ze srdcí sem nadýchalo stesknutí květů uvadlých. A duše stranou tuší posud stín paní Lotty stát a mrazit šer strázně toho života. A cosi k duši šepotá: v prach nutno vlastní štěstí srazit, pak teprv velkost půjčí Osud. 16