U WAGNEROVA HROBU.

Adolf Bohuslav Dostal

U WAGNEROVA HROBU.
Jen prostý kámen a dvě růže za ním, a ducha schránka největšího tlí tu. V uctivě vroucím vzrušení se klaním, když theorie ustoupily citu. Ve stříbrnavém orosení ranním lístečky třpytně mihají se v svitu, jak rozčechrány lehkým, vlažným váním snad modlitby si v ticho šeptají tu. Opodál Wahnfried stojí zasmušile, zbavený kouzla samoty a pýchy. Veliké jméno snímá malých hříchy. Jen tady klid a k přemýšlení chvíle. A vítězný, jejž deska slávy kryje sám památkou svou v stánky kupců bije. 12