LISZTŮV KLAVÍR.

Adolf Bohuslav Dostal

LISZTŮV KLAVÍR.
Jako v pavučinách sluncem ozlacena u klavíru zbožně sedí moje žena, do ticha té síně posvěcené slávou zaperlila píseň lehce mihotavou. Mezi okny stolek s nedopsaným listem, čerstvé květy na něm o citu dí čistém, o památce živé vonnou báji snují, opuštěná místa teplem prožehují. Intimita zvláštní, nekonečně milá, zůstala tu v stopách, kudy velký chodil a kde jeho píseň slavná hovořila... U klavíru zase rozechvěle hrána zní tu ona píseň, zbožné úcty podíl. Stranou stará služka stojí uplakána. 15