VE CHVÍLI OSAMĚNÍ.

Adolf Bohuslav Dostal

VE CHVÍLI OSAMĚNÍ.
Jsi nedaleko jen, vím, že se vrátíš záhy, a přec mi po tobě se tolik, tolik stýská, ba i když v pokoji jsi vedle, tak mi blízka, až těsně u sebe mít chtěl bych zjev tvůj drahý. Zřít tiše, důvěrně v tvé ušlechtilé tahy, tvou cítit teplou dlaň, jak moje spánky stiská, zřít, kterak dechem tvým ta všechna trýzeň nízká mých hořkých dnů kdes míjí za našimi prahy. A znovu poznávat a znovu každodenně ti za to děkovat, čím stala se’s mé duši, červánku růžový v můj večer příliš časný... Tak do své samoty v tvém zašeptaném jméně si volám štěstí své; a vzdech ho neporuší, a hřích ho nestřísní, sen jediný můj krásný. 38