BLÍN.

Adolf Bohuslav Dostal

BLÍN.
Jako nad troskami blín, na ovrubě snů a vznětů v duši mé se vypjal v květu pochybností bledý stín. Mdlivá vůně ze hlubin každou srdce pravou větu otráví, než tryskne k světu; zhořklou vůní zbyl jen blín. A přec znovu v prázdný klín květů svých si vínek pletu z posledních, jež zbyly mně tu. Ale k polibku tvých retů než jej podám, každý čin je jen hořkost, stín a blín. 27