SONET O MATCE MÉ ŽENY.

Adolf Bohuslav Dostal

SONET O MATCE MÉ ŽENY.
Mé ženy matka, vroucně prostá, tichá a ustavičně drobně starostlivá, v zahradní koutek, jak jí chvíle zbývá, nad knihu sedá, čte, a sotva dýchá. Je tolik vzruchu ve vysněných dějích, a plno divných, cizích lidských strázní; jí na dně duše jako hudba zazní hlas nevzbuzených, vlastních tužeb jejích. Šla léta v shonu, v odříkání, v práci, a každý den byl ještě příliš krátký; sny mladosti jsou v život přítel vratký. Tak v červánky, v něž její den se ztrácí, jen bezděčná jí horká touha zbyla, by aspoň zdáním duši naplnila. 69