REMINISCENCE Z GOETHA.

Adolf Bohuslav Dostal

REMINISCENCE Z GOETHA.
Hor vrcholky se v ticho ponořily, i lesy oddechují bez šelestu, jak vymřeli by dávno, kdo tu žili, tak bez konce a slavné ticho jest tu. Uprostřed vísky přikrčené k stráni kostelní vížka do šera se bělá, a pod ní hřbitov. Stesk se dotkl skrání. Kde naše srdce cíle dojdou zcela?... Je ticho v horách, mlha ze skal vstává, fulpmesské domky večer šerem hladí. Noc od ledovců blíží se a chladí. Básníka verš si mysl předříkává... Na horách ticho, ticho na dně duší; a cíl že blízko, moje srdce tuší. 49