GOETHE.

Adolf Bohuslav Dostal

GOETHE.
Ne, ve slov vzdušné, efemerní kouli tvé slávy třpytem pohrávat si nechci, jen stín tvůj vidět v dáli, tiší, lehcí mráčkové bílí modrem nebe jdou-li. A do svých snů, jak v srdce kout se choulí, ne z tvého jména, z květů touhy tvé chci jen trochu pelu; a mí snové křehcí tak plny budou staré vůně gdoulí. A všecky ženy, úsměvy tvých písní, tvé horké touhy, v stáří neochladlé, ty oblak hrou se v myšlení mé vrací. A vzpomínky mé, soudcové mí přísní, sčítají dny mé plané, marně svadlé. Tvůj bílý přelud do mlhy se ztrácí. 74