V ŘÍMSKÉ ARENĚ VE VERONĚ.

Adolf Bohuslav Dostal

V ŘÍMSKÉ ARENĚ VE VERONĚ.
Má žena se mnou, sami spolu, a s námi mrtvých tisíc let! Jdem po zvětralých schodech dolů kamennou stavbou naposled. Velikost zašlá, rozkoš stichlá, a vášní kdysi horký proud – jak zřícenina by si vzdychla: let tisíc nezapomenout! Dnů umlčených neslyšně tu se ohlas budí mezi zdivem, kamenným, velkolepým divem jak dech by vanul mrtvých květů... A zvolna vracíme se zpět. Zněl výsměch to z té hrobky let? 56