V ŘÍMSKÉ ARENĚ VE VERONĚ.

Adolf Bohuslav Dostal

Má žena se mnou, sami spolu, a s námi mrtvých tisíc let! Jdem po zvětralých schodech dolů kamennou stavbou naposled. Velikost zašlá, rozkoš stichlá, a vášní kdysi horký proud – jak zřícenina by si vzdychla: let tisíc nezapomenout! Dnů umlčených neslyšně tu se ohlas budí mezi zdivem, kamenným, velkolepým divem jak dech by vanul mrtvých květů... A zvolna vracíme se zpět. Zněl výsměch to z té hrobky let?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

457. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. STRÁŽ NALEZENCOVA. (Adolf Heyduk)
  3. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  4. MŮJ LET... (Antonín Sova)
  5. SETKÁNÍ. (Karel Babánek)
  6. Budoucno. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  8. Za pohádkou. (Karel Babánek)
  9. Vichrové. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pěvec národa. (Hanuš Věnceslav Tůma)