SHAKESPEARE.

Adolf Bohuslav Dostal

SHAKESPEARE.
Paprsek věčna, z věků do věků jenž jeho jméno prozářené nese, bezradným temnem v dnešních zmatků lese osvětlil srdci cestu k člověku. Krev cítíš bít, zříš lidské bolesti, v šeptání srdce vášeň zazní štvavá – z hlubin se přece jako vážka hravá jen krása mohla k slunci povznésti. A stojíš zmámen ohně toho žárem. Zde tolik velkých svoji hřálo dlaň, zde jiní šli svých srdcí suchopárem! A úcta vzrostlá v meze nekonečna tu stojí též; však jako plachá laň blíž k němu jde mé duše láska vděčná. 72