SHAKESPEARE.

Adolf Bohuslav Dostal

Paprsek věčna, z věků do věků jenž jeho jméno prozářené nese, bezradným temnem v dnešních zmatků lese osvětlil srdci cestu k člověku. Krev cítíš bít, zříš lidské bolesti, v šeptání srdce vášeň zazní štvavá – z hlubin se přece jako vážka hravá jen krása mohla k slunci povznésti. A stojíš zmámen ohně toho žárem. Zde tolik velkých svoji hřálo dlaň, zde jiní šli svých srdcí suchopárem! A úcta vzrostlá v meze nekonečna tu stojí též; však jako plachá laň blíž k němu jde mé duše láska vděčná.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

587. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ty, jenž jsi bledý Adonis... (Stanislav Kostka Neumann)
  2. SRDCE (Xaver Dvořák)
  3. CHLÉB (Xaver Dvořák)
  4. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  5. ZLOMENÁ KORUNA. (Josef Holý)
  6. EXODUS (František Odvalil)
  7. Odešla. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. IMPROVISACE KU SMRTI HAZARDNÍ (Antonín Sova)
  9. O quam suave! (Xaver Dvořák)
  10. Ve stínu. (Rudolf Richard Hofmeister)