IMPROVISACE KU SMRTI HAZARDNÍ

Antonín Sova

Ty obrovské kmeny šerého lesa zemdlené délkou roků(Na) pod jejichž vlnami těžkomyslné koruny zpívaly(Na) nad křížem samovraha shnilým bděly zaklety(Na) a drn kam tryskla krev svým stínem smývaly(Na) To nebyl ne z těch jeden kteří snad nenávidí a proklínají(Na) ti silní bičující společnost v níž tak trudno je žíti(Na) ni extatik jenž přestal milovat slunce a tajemství bouří(Na) a nad smutky vítězit hymnem a tuchami jiného bytí(Na) Ne To nebyl nespokojenec jenž vytušil marnost všeho(Na) ni milenec jar kterého jeseň studeným jíním zrosila(Na) Ni ten jenž k východu obrácen s vítězstvím visí(Na) byl přepaden jako stvol jejž kosa rázem skosila(Na) To naivní smavý byl hoch Osmnáct jar a divoký(Na) Koketní růži na prsou střelil se Proto co řekne Ona(Na) Že k smrti jej bolelo opovržení jejích šestnáctiletých rtů(Na) a že to byla snad největší pomsta co řekne teď Ona(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1521. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  2. UMŘELA LUNA. (Růžena Jesenská)
  3. SLUNCE. (Antonín Sova)
  4. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. MLÁDÍ DOBYVATELE. (Antonín Sova)
  6. TICHÁ STRÁŇ (Jan Opolský)
  7. PŘÍCHOD PROROKŮ. (Antonín Sova)
  8. MŮRA. (Antonín Sova)
  9. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  10. Dřevo. (Ferdinand Písecký)