UMŘELA LUNA.

Růžena Jesenská

Nezvučí harfy v stromech zavěšené, umlkly mladé hlasy v křovinách, spadaly hrozny země zaslíbené neslyšně jako ve pradávných snách. Ulehl vítr uštvaný a slabý, oněměl řeky rozjásaný chvat, vybledly barvy, marně slunce vábí je rozhořeti, do krvava vzplát. Odlétly písně, usedly tam kdesi na jiných pólech země truchlící, a zapomněly touhou šumět lesy, ze zahrad prchli sny a slavíci. Umřela luna. Zvadly orchideje, nejvyšší tóny klesly do hlubin, tmy věčnost záhadná pod okny zeje, a horou k nebi roste její stín. Odešla z komnat divně krásná chvíle, zhasíná v mlhách hvězda krvavá, oblaky táhnou bez hluku a cíle, a srdce zvonů bíti přestává. Nesmírným tichem vzdech se jenom vrací a ptá se, ptá, jak věčnost zatmělá, a neodpoví nikdo. Vykrvácí snad Slunce též, když Luna umřela.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1269. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁDRAŽNÍ SVĚTLA. (František Taufer)
  2. BOJOVNÍK. (František Taufer)
  3. Dřevo. (Ferdinand Písecký)
  4. Podzim mládí. (František Sís)
  5. VICHR V LESE. (Hermor Lilia)
  6. LUBUŠA (Stanislav Kostka Neumann)
  7. FEÉRIE. (František Rybář)
  8. TMOU V LUHU... (Hermor Lilia)
  9. KVĚTEN. (František Taufer)
  10. DĚTI ODVAHY. (Antonín Sova)