TICHÁ STRÁŇ

Jan Opolský

Ukrytá lesní mýtina, nad kterou slunce zhasíná tak jako zázrak žhavý... Etherná hluchost veliká tvého se srdce dotýká, vane ti kolem hlavy. Valí se jako němý proud, zbavený z vlastní moci pout ve světle mírném, svatém, všecka tvá bytost ubitá tváří v tvář se tak ocitá před jejím majestátem. Nelká tu pramen, ševel, šum, stoupá jen ticho ke tvým rtům tak jako nápoj těžký, neklidné všecky představy na mrtvém bodu zastaví: zítřejšky jako dnešky.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

248. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLZA (Arnošt Procházka)
  2. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  3. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  4. NE KRÁSA. (Vladimír Houdek)
  5. SLUNCE. (Antonín Sova)
  6. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. UKOLÉBAVKA (Rudolf Medek)
  8. Rukojmí (Rudolf Medek)
  9. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  10. PŘIJÍMÁNÍ. (František Taufer)