SONET HYMNICKÝ.

Adolf Bohuslav Dostal

SONET HYMNICKÝ.
Květino zázračná, v níž v nocích exotických svit usnul měsíční, jíž ze dna kalichu třpyt rosné krůpěje se line potichu, zjemnělý, vlhký lesk stišených vášní lidských, má ženo nádherná, sne lásky graciésní, s jiskřičkou slunečna vlašského nebe kdes v své krve zážehu, má tichá píseň dnes než rythmem krásy tvé, už v srdci ani nezní. A v moře duše tvé se potápěti vždycky, kde rozvlněný cit tak zpívá harmonicky, a chytit paprsek, jenž zapad v korál snění, jej zvednout, vzácný šperk, nad všedno denních shonů, záhadou hlubin tvých den osvětlit si v skonu – v mé touhy posledku cíl vítěznější není. 64