SONET HYMNICKÝ.

Adolf Bohuslav Dostal

Květino zázračná, v níž v nocích exotických svit usnul měsíční, jíž ze dna kalichu třpyt rosné krůpěje se line potichu, zjemnělý, vlhký lesk stišených vášní lidských, má ženo nádherná, sne lásky graciésní, s jiskřičkou slunečna vlašského nebe kdes v své krve zážehu, má tichá píseň dnes než rythmem krásy tvé, už v srdci ani nezní. A v moře duše tvé se potápěti vždycky, kde rozvlněný cit tak zpívá harmonicky, a chytit paprsek, jenž zapad v korál snění, jej zvednout, vzácný šperk, nad všedno denních shonů, záhadou hlubin tvých den osvětlit si v skonu – v mé touhy posledku cíl vítěznější není.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

158. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  2. HUDBA NOCI. (Otakar Auředníček)
  3. Hudba. (Herma Pilbauerová)
  4. PÍSEŇ MÉHO SRDCE. (Adolf Brabec)
  5. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Noc divně světlá. (Růžena Jesenská)
  7. Ó, jaká rozkoš... (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. PASTEL. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SKLAMÁNÍ. (Otakar Auředníček)