PÍSEŇ MÉHO SRDCE.

Adolf Brabec

Za nocí, nocí bezesných, jak hlahol zvonu v noci mne budí v chvílích šílených mé srdce bez pomoci. A divná bouře zmítá mnou, sto chápe duši ramen, ze srdce silou tajemnou krvavý šlehá plamen. Již nocí pluji hvězdnatou, tak sladkým citem zmámen, před svatební jak komnatou bych klesal v úběl ramen. A pluji, pluji dál a dál, že splývám s květů dechem, své vlastní sny jsem v mrtvo vtkal a spil se mrtva echem...

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

884. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  2. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Když v noci... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  5. NOCI. (Antonín Klášterský)
  6. Nech vzplanout! (Xaver Dvořák)
  7. Cestou. (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. Padaly hvězdy... (Růžena Jesenská)
  9. Mrakům. (Alois Škampa)
  10. SONET HYMNICKÝ. (Adolf Bohuslav Dostal)