PODZIMNÍ JÍZDA.

Adolf Bohuslav Dostal

PODZIMNÍ JÍZDA.
Dnes jel jsem Polabím, rovinou nepřehlednou, již slunce podzimní hladilo unaveně, kde tůně svítíce jak v závojové pleně dřímaly na lukách, jež lehce jíním šednou. Jen občas z táhlých brázd se černá hejna zvednou; to vrány slétají se nad chorý kraj denně s poselstvím zániku až příliš otevřeně. Zpět jedu do kraje, jenž jarem plál mi jednou. Snů strážce nevěrný teď hledám v holých pláních barevně květnatý obrázek mládí svého. Zřím obzor zamžený osudu nejistého. Zbyl jenom úsměšek v tom zmatku hlasů vraních, a v tichém úpění, jímž vítr krajem letí, otázka bázlivá, k níž nikdo neodvětí. 35