V LISTOPADOVÉM SLUNCI.

Adolf Bohuslav Dostal

V LISTOPADOVÉM SLUNCI. – PANU JOSEFU PEŠKOVI. –
Jako obraz spjatý starým zlatým rámem, v bledém slunci Praha hrdě vstala dneska, byla tichá, slavná, usměvavě hezká ve svém panovničím vyšňoření známém. Na Vltavě svítí zlaté spony klamem z ranní mlhy žlutá, lehká arabeska ostrovů; a vzadu chorá sláva česká nadarmo se modlí svatovítským chrámem. Bledé, vyzářené slunce chladně svítí na kouzelný obraz nevýslovně tklivý, na hořký tvůj úsměv, Praho trpělivá. A jak s věží tvých se mihotavě třpytí, v srdci nezahřát syn dneška mlčelivý v šerý stín tvých ulic zamyšlen se dívá. 34