TAJEMSTVÍ PODZIMU.

Adolf Bohuslav Dostal

TAJEMSTVÍ PODZIMU.
Naslouchal jsem v parku, jak se vítr zdvih’, kterak šelestilo listí na větvích, a co šeptaly si v trávě opadané žluté lístky s květem chrysanthémy zdrané. Naslouchal jsem dlouho, všechen život stich, a já jako kdesi ztracen stanul bych, oblaka jen šedá nekonečnem hnaná plula, smutná štafáž podzimního rána. Z trávy, z listí, z květů mlhou navlhlých pochopení vešlo do myšlének mých o životě planém v marných nadějích. Variace písně stará, otřepaná; ale já v ní toho větrného rána slyšel pod oblaky snům svým zvonit hrana. 33