TAJEMSTVÍ PODZIMU.

Adolf Bohuslav Dostal

Naslouchal jsem v parku, jak se vítr zdvih’, kterak šelestilo listí na větvích, a co šeptaly si v trávě opadané žluté lístky s květem chrysanthémy zdrané. Naslouchal jsem dlouho, všechen život stich, a já jako kdesi ztracen stanul bych, oblaka jen šedá nekonečnem hnaná plula, smutná štafáž podzimního rána. Z trávy, z listí, z květů mlhou navlhlých pochopení vešlo do myšlének mých o životě planém v marných nadějích. Variace písně stará, otřepaná; ale já v ní toho větrného rána slyšel pod oblaky snům svým zvonit hrana.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

183. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzim na horách. ( K. Egor)
  2. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Verše. (Antonín Klášterský)
  4. Poslední květ. (Antonín Klášterský)
  5. VCHOD ZAMLKLÝ LIST RÉVY OBEPÍNÁ... (Karel Babánek)
  6. Duma o zapomenuté růži. (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  8. RESIGNACE. (Otokar Fischer)
  9. V OKNĚ MÉ SVĚTNIČKY (Josef Kuchař)
  10. Ty mlhy padaly... (Adolf Bohuslav Dostal)