NOCTURNO V BENÁTKÁCH.

Adolf Bohuslav Dostal

NOCTURNO V BENÁTKÁCH. – Dru KARLU KOLMANOVI. –
Noc měkce přítulná se vlní nad lagunou; už město z hrobky snů se k skuncislunci neprobudí, zpěv toužných barcarol zmlk’ nad strhanou strunou. A v stínů paláců spí gondolieři chudí. Pár lodic kroužících pod schody piazzetty hrou světel barevnou sen touhy nenaplní; a v znění mandolin jak vadnoucími květy vzduch voní prohřátý, a noc se měkce vlní. Nic z mrtvé nádhery dnes srdce neoslní, a palác dožecí, jak bílý s břehu svítí v tmu noci, marný vzdech, jen divný smutek zvlní. Stín města odešlých, mdle ozářený lunou, mi zbývá v myšlénkách, a duše ještě cítí, noc měkce přítulná jak chví se nad lagunou. 57