PODOBIZNA.

Jaroslav Vrchlický

Ne lesk, ne záře... Byl to svit jen tichý dne podzimního, kdy vzduch tak je vlahý, mhou kdy se lesknou polí dálné líchy. Tak dojaly mne její tiché tahy. Ne smích, ne hovor... Byl to šept jen matný, jak velký les bys viděl na obzoru bez hnutí v dálce stát, a přece chvatný dech větru rozvlní ho k rozhovoru. Ne smrť, ne život... Ale mezi nimi vždy stejné chvění hluboké a smělé jí hrálo rty, polibky znavenými, jí stálo psáno na tom bledém čele. A její duše v jeseň louka snivá, kde v rose, kdybys hledal i den celý, květ sedmikrásy scuchán jen se skrývá na krajích svých tak divně zkrvavělý.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

167. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HŘBITOV NA SKÁLE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. ÚRYVEK (Viktor Dyk)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. LETNÍ ODPŮLDNE „NA ŘÍČKÁCH“. (Antonín Klášterský)
  5. None ( H. Uden)
  6. 6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu, (Stanislav Kostka Neumann)
  7. HEDVA. (Karel Toman)
  8. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  9. Podzimní ohně v poli. (Antonín Sova)
  10. None (Louis Křikava)