Výletníci se vrací.

Stanislav Kostka Neumann

Zpěv výletníků k oknu svábil mne. Protější křídlo domu žluté hoří západu sledním dechem zlacené a maličká má krajinka se noří juž do soumraku; nebe modravé růžoví sklon a violově padá do lesa, stuhy černé, mlhavé... Tříšť měkkých tónů do duše se vkrádá... Zpěv přechází do táhlé melodie, – teď dívčí soprán sólo zakvílel... a zase hlasů sbor do ticha ryje ten melodický pláč... a teď jsem zřel, jak bílé šatečky se cestou točí. A bělavým tím v šeru zachvěním stesk probouzí se, a mně vlhnou oči... Pod oknem v sadě ostrým zvoněním slok jednotvárných cvrček den si krátí... Zpěv výletníků v polích juž se tratí...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

280. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V. (Serenada v jeseni.) (Jaroslav Vrchlický)
  2. POSLEDNÍ PROCHÁZKA V HORÁCH. (Karel Červinka)
  3. Touha mládí. (Adolf Heyduk)
  4. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  5. ROZHLED POD KVETOUCÍ LÍPOU (Antonín Sova)
  6. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  7. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  8. Motiv romantický. (Emanuel z Čenkova)
  9. NOC LETNÍ (Josef Svatopluk Machar)
  10. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)