Na Hradečanky.
vV máji 1822.
Roztomilé Hradečanky,
Jenž teď žijete,
Ještě růžové mladosti
Věnce vijete:
Pospěšte sy cválem ke mně –
Lyra zlatá zní;
Bůh můj z každé struny věje – –
Pospěšte sy k ní!
3
Ona vaši krásu slaví,
Vaši líbeznost,
Dobrotu srdéček outlých,
Kázeň, pobožnost;
Všecko na vás, všecko vůkol
Vás co máj kvete:
Přes vás, milé Hradečanky,
Není na světě!
Proto jsem hned od dětinství
Vám se odevzdal,
Před chůvou již na vodětkách
Za vámi se dral;
Mezy vámi v blaženosti
Nevýmluvné žil,
S vámi rejdil, s vámi zpíval,
S vámi čtveračil.
4
Jako hošík, jako jinoch,
Jako mládenec,
Vil jsem vám jen, ve dne v nocy,
Lásky své věnec.
Večer tiše pod okýnkem
Vaším stávaje,
By matinka nevěděla,
S vámi šeptaje.
S vámi? – ach! ne s vámi, ale
Snad s matičkami
Vašemi, aneb dokonce
Se babičkami.
Těch se tažte, ty vám ještě
O mně povědí,
Neboť ze předešlých časů
Všelicos vědí.
5
Bývaly jsou, y já býval –
Ach! my bývaly;
Jako teď vás, tak jsme tenkrát
Jich jen slavili.
Ten však přeukrutný mocnář,
Vražedlný čas,
Zlámal jejich kráse, y – mé
Blaženosti vaz.
Já teď s nimi polehoučku
Do honu vadnu,
A již – – bodejž to nevidím! –
Ku hrobu chřadnu.
Ale proto předce ještě
Všecky vás rád mám,
A vám y jim chvalozpěv můj
S radostí zpívám.
6
Jim za tisýc blažeností
K poděkování,
Vám za libou trpělivost
Při poslouchání.
Co vy teď jste, ony byly:
„Milosti obět –“
A co ony teď, budete
Vy za hrstku let.
Vemtež tedy, Staré, Mladé!
LaskavěLaskavě, co má –
Snad již brzy němá – lyra
Vám dnes podává.
Věřte, že jsem celý věk svůj
Vám vše dobré přál,
Vás sy vážil, vás jen slavil,
Vás jen miloval.
7
Y teď, kde již fous a vlasy
Cválem bělejí,
Oudy slabnou, oči obě
Mně se kalejí;
Tvář, a čelo pobrázděné,pobrázděné
Očitě vadne,
A již brzyčko do chladné
Postylky vpadne – – –
Y teď ještě jste má radost,
Mé potěšení,
Mého srdce náchylného
Sladké toužení;
Tak, že když sy k některé z vás
Jenom přisednu,
O čtyry sta dlouhých neděl,neděl
Rychle omladnu.
8
Přejtež tedy, přejtež, prosým,
Zpěvcy starému,
Až ku prahu hrobovému
Vám vždy věrnému;
A – když do něho mne dávno
Hrobník zakopal,
Rcete: „Buď mu země lehká;
„OnOn nás miloval!“
9