Na Hradečanky.

Na Hradečanky. vV máji 1822.
Roztomilé Hradečanky, Jenž teď žijete, Ještě růžové mladosti Věnce vijete: Pospěšte sy cválem ke mně – Lyra zlatá zní; Bůh můj z každé struny věje – – Pospěšte sy k ní! 3 Ona vaši krásu slaví, Vaši líbeznost, Dobrotu srdéček outlých, Kázeň, pobožnost; Všecko na vás, všecko vůkol Vás co máj kvete: Přes vás, milé Hradečanky, Není na světě! Proto jsem hned od dětinství Vám se odevzdal, Před chůvou již na vodětkách Za vámi se dral; Mezy vámi v blaženosti Nevýmluvné žil, S vámi rejdil, s vámi zpíval, S vámi čtveračil. 4 Jako hošík, jako jinoch, Jako mládenec, Vil jsem vám jen, ve dne v nocy, Lásky své věnec. Večer tiše pod okýnkem Vaším stávaje, By matinka nevěděla, S vámi šeptaje. S vámi? – ach! ne s vámi, ale Snad s matičkami Vašemi, aneb dokonce Se babičkami. Těch se tažte, ty vám ještě O mně povědí, Neboť ze předešlých časů Všelicos vědí. 5 Bývaly jsou, y já býval – Ach! my bývaly; Jako teď vás, tak jsme tenkrát Jich jen slavili. Ten však přeukrutný mocnář, Vražedlný čas, Zlámal jejich kráse, y – mé Blaženosti vaz. Já teď s nimi polehoučku Do honu vadnu, A již – – bodejž to nevidím! – Ku hrobu chřadnu. Ale proto předce ještě Všecky vás rád mám, A vám y jim chvalozpěv můj S radostí zpívám. 6 Jim za tisýc blažeností K poděkování, Vám za libou trpělivost Při poslouchání. Co vy teď jste, ony byly: „Milosti obět –“ A co ony teď, budete Vy za hrstku let. Vemtež tedy, Staré, Mladé! LaskavěLaskavě, co má – Snad již brzy němá – lyra Vám dnes podává. Věřte, že jsem celý věk svůj Vám vše dobré přál, Vás sy vážil, vás jen slavil, Vás jen miloval. 7 Y teď, kde již fous a vlasy Cválem bělejí, Oudy slabnou, oči obě Mně se kalejí; Tvář, a čelo pobrázděné,pobrázděné Očitě vadne, A již brzyčko do chladné Postylky vpadne – – – Y teď ještě jste má radost, Mé potěšení, Mého srdce náchylného Sladké toužení; Tak, že když sy k některé z vás Jenom přisednu, O čtyry sta dlouhých neděl,neděl Rychle omladnu. 8 Přejtež tedy, přejtež, prosým, Zpěvcy starému, Až ku prahu hrobovému Vám vždy věrnému; A – když do něho mne dávno Hrobník zakopal, Rcete: „Buď mu země lehká; „OnOn nás miloval!“ 9