Bivoj.

Bivoj. 2. prosynce 1820.
Kdož to tam od lesa kráčí Patou širokou, Za živé vleče sem uši Svini divokou? Potvora se mocně brání, Vztekem se třese; Rytíř však ji předc na zádech Ptáka jak nese. 19 Neunaveně s ní chvátá Na knížecý hrad, A již se srstnatcem stojí U vysokých vrat. Nad nimi se z okna dívá Kněžna Libuša, Vedle ní překrásná sestra Věštkyně Kaša. „Uvítej nám – mluví k němu – V hrozném souboji, Uvítej nám s strašným lovem Chrabrý Bivoji! Ty jsy mužně slovo splnil, Ještos Kaši dal, Skutkem hrdinským svou lásku Vroucněs dokázal.“ 20 A již rytíř v sýni stojí – Zástup lidu s ním – Poklekna před jasné kněžny Takto vece jim: „Kyžby se ty, po níž toužím, Dar můj zalíbil, Kyžby její outlé srdce Ke mně naklonil!“ Zarděnou v tom Kaša tváří Ruku podává – „Povstaň, tvá milenka ti svou Lásku přiznává. Věz, že tě již mnohý měsýc V srdcy svém nosým, Dnes pak teprv svou se láskou Vůbec honosým.“ 21 Tu rytíře svého zdvihnouc, Jeho celuje, Před Libušou lásku věrnou Jemu slibuje. A skrz sýně hradu plný Plesu hlas věje: „Chrabrost takou samá jenom Láska věncuje!“ *** Což vy rytířkové dnešní Tomu říkáte, Zdaž y Vy milenkám vašim Svině chytáte? Zdaž y vy podobnou chrabrost V prsých cýtíte, A jak Bivoj s potvorami V souboj chodíte? 22 Cukrovéť ach! oudky vaše Strachy se třesou, Když okolo vás jen sviní Zabitou nesou. Živou dokonce v tak velké Vážnosti máte, Že před ní na deset honů Pryč utíkáte. S čímž pak tedy vy k milenkám Vašim chodíte? Což jim na důkaz své vroucý Lásky nosýte? „Trochu kradených písniček, Faborů, šperků, A místo divoké svině Ledva – veverku!veverku!“ 23