Skolye celoroční.

Karel Sudimír Šnajdr

Skolye celoroční. 13. října 1820.
I.
Jarní.

Uvítej nám mládenečku V háji nově rozvitém, V fialkovém svém věnečku, V rouchu sličně růžovém. A bys hezky dlouho býval Naším hostem přemilým, Nejdřív o tvé kráse zpívám, Nejdřív tobě připíjím. 31
II.
Letní.

Slunéčko paprsky Zžavé seje, Větříček lehounkým Křídlem věje. Děvčata se srpem Kvapí tu žít: Rozmilé děvčata, Poneste pít! 32
III.
Podzymní.

Jaro s letem uletěly, Žlutí se listí; A – o běda! podzymek též Hned nás opustí. Usvadnouli tedy jeho Poslední věnce: Což nám zůstane? – y bratře! Kamna a skleňce. 33
IV.
Zymní.

Vichry bouří, sněhy vějí; Potoky zamrzují; Staří páni vedlé kamen polityce mudrují. Ubohý, což sy počnu, Abych nemusel pojít? Sednu sy ke kamnům s skleňcý, Budu žertovat a pít. 34