Dítěcý hrob.

Karel Sudimír Šnajdr

Dítěcý hrob. 14. září 1820.
Aj! hrobeček nízký, skrovný, Bez málinka zemi rovný – Co pak medle přikrývá? – Trávníček tvůj zvlhlý rosou? Podvrácen kdo smrti kosou Pod tvým drnem spočívá? – 39 „Přikrývám tu nevinňátko, Čtyrnedělní nemluvňátko, Klenot smutné máteře. Ona pláče, nyje, vzdychá, A tu k zemi zem se míchá, U bezového keře.“keře. „SlzaSlza uschne, keř usvadne, Radost, žalost nemá žádné Na tom světě stálosti! – Neptej se víc, zaodejdi, Do vlastních sy prsou vejdi, Přemejšlej o věčnosti!“ 40 Od hrobku jsem zaodešel, Do vlastních jsem prsou vešel, Myšlénky se rozmetly! Z hrobku – nevinnosti lůže – Do rána dvě bílé růže Co dvojčátka vykvetly! 41