Bětuška.

Karel Sudimír Šnajdr

Bětuška. 16. dubna 1821.
Běhala Bětuška hájem Přes křoví a drn, Nenadále se jí vrazyl Do nožičky trn. Bolestně ubohé děvče Kulhat počalo, Sednouc smutně na drníček Hořce plakalo. 63 Šel tu švarný mysliveček Stezkou vedle ní, Ptal se, litoval, a vytáh’ Z nožky jí trní. Za pomoc ale hubičku Žádal a – dostal; Pak se se svým bystrým psýkem Dále v houští bral. „Proč pak se ode mne béřeš Lékaři, ach, můj? Novou ve mně bolest zhojí Vzhled toliko tvůj. Co mi platno, že jsy z nohy Ostrý trn dobyl; Když jsy mnohem ostřejší mi Do srdéčka vryl?!“ – 64