Čekání slučí.Pro milovníky lovu.1. března 1822. I. Večer. Když tak po dešti k večeruSlunce zapadá –Tu to doma ve světnicyPokoje nedá!Dvojky se na stěně třesou,Broky v tkanýři:Aj! tu sy myslivec rychleK lesu zamíří.69Milor poskakuje napřed,Dvojka na hřbetě;Věru, druha šťastnějšíhoNení na světě!Ať sy kdo chce chválí kvasy,Plesy, muzyky – –Mně předc žádný roven není:„Já jdu na sluky!“Již, již pádím po pasece,Již večer věje,Loňské sydýlko se na mneZ osyčí směje.Holub ze suchého dubu,dubuVesele houká,Drozd ve vršku pěje dolů,Na mne sy kouká.70Od západu slabá zářeJiž jen vysvitá,Šerý soumrak stojícýhoMyslivce vítá.On se vždy jen na vše stranyBystře ohlíží,Ach! a předc se poutníček muŽádný neblíží!Teď, teď, pozor! – vždyť tam piskla –Marná naděje!Větříček to skrz větvovíBezlistné věje.Hvězdičky již vybleskují,Pořád víc se tmí –Ach! můj upřímný Milorku!Půjdem již – bez ní!71Jak?! – ha! teď to žádný omyl –Je to ona, je!Píská, varká – ale táhneNa ostro ke mně.Vysoko jen ne, ne nízkonízko,Jen ať se zbočí;Proti záškrabě ke světluAť se zatočí!!O! bohyně sama řídíJejí prudký let;Mně se šťastnému otvíráElyzejský svět!Ještě: „Psk! – var – var“ (ó hlásku,Jenž mi dech svírá!)Dvojka: prásk!! – a poutníček můjSlavně umírá!72Milor letí tam, kde chudákKřidýlky pleská;A má ruka nesoucýmuNa hlavu tleská.Já ji od něj beru, s plesemK nebesům zdvíhám,Milorka pak důvtipnéhoSkoro objímám.Hrdě teď sy vykračujemPo šťastném lovu,My víc letíme než jdemePolem k domovu.Pírko za kloboukem jevíStkvostnou novinku,Pánům – tak na lovce patří! –Přeje – topinku!73II. Svitání. 3. března 1822. Ještě noc svým černým křídlemVšecko přikrývá,Co jen žije, ve snů lůněJeště spočívá:Myslivcy jen žhavá chtivostOdehání sen,Mocně mu do ucha šepce:„Vstávej, bude den!“74A on rychle, jako vítr,Skočí z postele,Oka mžením oblečenýSpěchá ke stěně.Tkanýř s dvojkou na se béře,Chvátá ze dveří,A za pánem bez voláníMilorek běží. –Jeden přes druhého tmavýmLesem pospíchá,Přes pařezy, přes kořenyHluboce dychá.Ještě za tmy na svém starémMístečku stojí,Trpělivě, až se počneŠeřit, čekají!75Temnu na vzdor bystrým okemDo kola hledí,Slyší pískat, slyší varkat,A – nic nevidí.Ach! že pak se nechce dníti!Lověno! rozkaž,Ať se šeří, a na dvojceMušku mi ukaž!A hle! od východní stranyJiž zasvítává,Ptactvo po dubech a v houštíJiž se ozývá.Toužba lovcy srdce svírá,Duch se mu tají,Poutníčkové však se předceVidět nedají!76Ale teď – slyš! teď to píská,Teď se to žene,Celý milujícý párek –Celý zamýlený párekPsýku! – vedle mne!Psyká vedle mne. –Honem, honem zbraň ku tváři –Dvojčička spouští –Prásk ho! – ženich, prásk! nevěsta –Klesli do houští!MilorMilor, sotva ránu zaslech’zaslech’,V roštině hledá,Kořist tlamou pozorlivouPánovi dodá.Hned se však zas k jeho nohoumZticha ubírá;Srdcy mému se radostíNebe odvírá!77Tu se zcela rozednívá,Konec čekání;Myslivec již v lese nemáŽádného stání.Nedá mu to – musý domůS drahým lovem jít,Aby se moh’ s kořistí svouŽence pochlubit.Ona ho již vykukuje,K háječku míří;Jak jej zhlídne, hned se celáPlesem zapýří.Vidíc jeho usměch volá:„Pojď, mé vejsluní!Tys, jak vidím, zasloužil dnesDobrou snídaní!“78