Tys mi uďála.

Karel Sudimír Šnajdr

Tys mi uďála. 20. září 1820.
Pověz pak mi, roztomilá! Co to se mnou je? Honí mne to pořád sem tam, Nemám pokoje; Světnice mi brzo velká, Brzo zas malá, Ve dne v nocy tebe vidím – – Tys mi uďála? 14 Chcyli za stolečkem psáti: Sedíš na péře; Čtuli: vidím jenom tebe V každé liteře. Sáhnu k houslím: ty mi zavzní, Jakbys se smála; Ty jsy péro, kniha, hudba – – Tys mi uďála! Jestli od tě pryč chcy jíti: Nemohu se hnout; Pakli na mne zaškaredíš, Mním hned zahynout! Podepřešli kdy se na mne, Stojím jak skála, V jitro, v soumrak na tě myslím – – Tys mi uďála! 15 Což to asy dále bude, Jak to zamezyt? Musýmť já tvé svodné čáry Časně předejít. Neb – nechcyli uschnout – mám již Vrchovatý čas, A – když jsy ty mně uďála – Udělám ti zas! 16