[Odhodlání]

Karel Sudimír Šnajdr

[Odhodlání] [Odhodlání]
Jdětež, dítky ducha mého, Tam pod bílou věž; Kde váš otec běhávával, Běhejte vy též. Pozdravujte město drahé, Drahé vlastence, Poupátka jim obětujíc Ze svého věnce.
[1] Z tváří jejich zasmušilé Vrásky stírejte, K nevinnému žertu srdce Jim otvírejte; A jak vašich písní zvuky Sluch jim ovějí, Ať se vám v poklidné chvílce Rádi zasmějí. Když však otec váš již s nimi Více nebude, Dávno v lůně matky země Tvrdě spát bude: Ať zvolají Hradečanky: „Ten sprostý věnec Uvil nám na důkaz lásky Věrný vlastenec.“ V Smidarech dne 16. máje 1822. K. S. Šnaidr.
2